EBV a roztroušená skleróza: silná stopa není osobní prognóza
Co přinesly časově seřazené krevní vzorky a jak epidemiologii doplňuje molekulární mimikry.
Síla časového pořadí
Bjornevikův tým využil kohortu více než deseti milionů amerických vojáků a archivované krevní vzorky. Po infekci EBV zjistil přibližně 32násobné zvýšení relativního rizika roztroušené sklerózy. Podobný vzorec nepozoroval u cytomegaloviru. Opakované vzorky umožnily sledovat infekci před následným onemocněním. [1]
Relativní riziko není pravděpodobnost 32 procent
Číslo vyjadřuje poměr rizik, nikoli počet nemocných ze sta nakažených. Silná souvislost na populační úrovni nedělá z pozitivního testu na běžný virus předpověď osudu jednotlivce. Studie také nezkoušela náhodně přidělovat infekci; síla jejího designu spočívá v časovém sledování. [1]
Mechanismus nabízí další typ důkazu
Lanzův tým našel protilátkovou reakci, která může rozpoznat virový protein EBNA1 i lidský GlialCAM. Práce kombinuje analýzu buněk a protilátek s funkčními experimenty. Molekulární mimikry tak nabízí konkrétní vysvětlení, jak by reakce proti viru mohla mířit i na vlastní tkáň. [2]
Ani tento mechanismus nemusí popisovat všechny pacienty a všechny fáze nemoci. Epidemiologický vztah a laboratorní mechanismus se podporují, ale nejsou zaměnitelné. Zůstává otázka, proč po stejné infekci onemocní jen část lidí a které další podmínky jsou rozhodující.
Tyto práce samy neprokazují, že dostupná protivirová léčba nebo budoucí vakcína zabrání RS. To je další, klinicky testovatelná otázka.
Zdroje a jejich význam
Původní studie časového vztahu infekce a následného onemocnění.
Mechanistická studie molekulární mimikry.